Myšlenka na den
By Radio Proglas
Myšlenka na denMay 17, 2024
papež František: Otázky pro dnešek a zítřek
Otázky pro dnešek a pro zítřek
V této souvislosti přirozeně vyvstává řada otázek. Jak chránit profesionalitu a důstojnost pracovníků v oblasti informací a komunikace spolu s důstojností uživatelů na celém světě? Jak zajistit interoperabilitu platforem? Jak umožnit podnikům, které vyvíjejí digitální platformy, aby přijaly odpovědnost za obsah a reklamu stejně jako vydavatelé tradičních komunikačních médií? Jak zprůhlednit kritéria, jimiž se řídí fungování algoritmů pro indexaci a deindexaci a vyhledávačů, které jsou schopny oslavovat nebo rušit osoby a názory, historii a kulturu? Jak zaručit transparentnost zpracování informací? Jak zjistit autorství textů a dohledatelnost zdrojů skrytých za štítem anonymity? Jak zjistit, zda obrázek nebo video zobrazuje událost, nebo ji jen simuluje? Jak zabránit tomu, aby se myšlenka redukovala na jednu jedinou, a tím se podpořil jednotný přístup vyvinutý na základě algoritmu? Jak zabráníme tomu, aby se zdroje redukovaly na jedinou, algoritmicky zpracovanou myšlenku? A jak místo toho podpořit prostředí, které zachovává pluralitu a představuje složitost reality? Jak můžeme zajistit udržitelnost tohoto výkonného, drahého a energeticky extrémně náročného nástroje? Jak jej můžeme zpřístupnit i rozvojovým zemím?
Z odpovědí na tyto a další otázky bude vyplývat, zda umělá inteligence nakonec nevytvoří nové kasty založené na přístupu k informacím, a nezpůsobí tak vznik nových forem vykořisťování a nerovnosti. Nebo zda povede k větší rovnosti tím, že podpoří správné informace a větší povědomí o epochální změně, kterou procházíme, a upřednostní naslouchání mnohostranným potřebám lidí a národů v členitém a pluralitním informačním systému. Jestliže na jedné straně můžeme zahlédnout přízrak nové formy otroctví, na straně druhé si můžeme představit i prostředek větší svobody; buď možnost, že několik vyvolených může podmiňovat myšlení ostatních, nebo že se všichni lidé mohou podílet na rozvoji myšlení.
Odpověď, kterou si na tyto otázky dáme, není předem daná; záleží na nás. Je na nás, abychom se rozhodli, zda se staneme potravou pro algoritmy, nebo budeme živit své srdce onou svobodou, bez níž nemůžeme růst v moudrosti. Taková moudrost zraje díky moudrému využívání času a přijímání našich zranitelností. Roste ve spojenectví mezi generacemi, mezi těmi, kdo mají paměť minulosti a těmi, kdo mají vizi budoucnosti. Jen společně můžeme zvýšit svou schopnost rozlišování a bdělosti a vidět věci ve světle jejich naplňování. Aby naše lidství neztratilo orientaci, hledejme moudrost, která byla přítomna přede vším (srov. Sir 1,4): pomůže nám sladit i systémy umělé inteligence s plně lidskou komunikací.
Daniel Ženatý: Z ukrajinského venkova
Kousek od nás zuří válka vyvolaná ruskou agresí vůči svobodné Ukrajině. Život musí jít dál, i když je to těžké. Ví to i pan Václav, který se vrací zpět do Oděsy. Do práce chodit musí a chce. Jak to vše zvládne?
papež František: Nanebevstoupením nás Ježíš vede do nebe
Drazí bratři a sestry, hezký den!
Evangelium o slavnosti Nanebevstoupení Páně uvádí, že Ježíš poté, co svěřil apoštolům úkol pokračovat ve svém díle, "byl vyzdvižen do nebe a usedl po Boží pravici".
Ježíšův návrat k Otci se nám nejeví jako odchod od nás, ale spíše jako jeho předcházení k našemu cíli, kterým je nebe. Jako když člověk v horách stoupá k nějakému vrcholu: jde, s obtížemi, a nakonec se mu v zákrutu cesty otevře obzor a spatří panorama. Pak celé tělo najde sílu zvládnout závěrečný výstup. Celé tělo - ruce, nohy a všechny svaly - se napne a soustředí, aby se dostalo na vrchol.
A my, církev, jsme právě tím tělem, které Ježíš po svém výstupu na nebesa táhne s sebou jako "na tažném laně". Je to on, kdo nám svým slovem a milostí svátostí odhaluje a zprostředkovává krásu vlasti, k níž jsme na cestě. Tak i my, jeho tělo, radostně stoupáme spolu s ním, naší hlavou, s vědomím, že krok jednoho je krokem pro všechny a že nikdo nesmí zabloudit ani zaostávat, protože jsme jedno.
Dobře naslouchejme: krok za krokem, krok za krokem nám Ježíš ukazuje cestu. Jaké jsou to kroky? Evangelium říká: "Hlásejte evangelium, křtěte, vyhánějte démony, utkejte se s hady, uzdravujte nemocné"; zkrátka konejte skutky lásky: dávejte život, přinášejte naději, držte se dál od každé špatnosti a podlosti, na zlo odpovídejte dobrem, buďte nablízku trpícím. To je "krok za krokem". A čím více to děláme, čím více se necháváme proměňovat Duchem, tím více následujeme jeho příkladu a tím více, jako na horách, cítíme, jak se vzduch kolem nás stává lehkým a čistým, obzor širokým a cíl blízkým, slova a gesta se stávají dobrými, mysl a srdce se rozšiřují a my zhluboka dýcháme.
Pak se můžeme ptát sami sebe: je ve mně živá touha po Bohu, touha po jeho nekonečné lásce, po jeho životě, který je životem věčným? Nebo jsem poněkud zpovrchnělý a zakotvený v pomíjivých věcech, penězích, úspěchu či požitcích? A moje touha po nebi, izoluje mě, uzavírá mě, nebo mě vede k tomu, abych miloval své bratry a sestry s velkým a nesobeckým duchem, abych cítil, že jsou mými společníky na cestě do ráje?
Maria, pomoz nám, ty, která už jsi došla k cíli, pomoz nám společně s radostí kráčet vstříc slávě nebe.
Hana Pinknerová: Chci být neviditelná
„Copak to musím?“ úpěla jsem v duchu, jako bych zapomněla na výzvu, kterou jsem přijala. „Fakt musím vyslechnout všechny ty řeči? Vždyť já nikdy nevím, co jim mám odpovědět, a možná že ode mne žádnou odpověď vlastně ani nečekají. Tak trochu mě ty ženský štvou.“ Dalo by se říct, že jsem vylévala své srdce před Bohem. Dnes to totiž byl masakr. Měla jsem něco jako návštěvní odpoledne.
To, že pracuju v knihkupectví je velká výhoda. Vždycky mě tam najdete. Je to taky určitá nevýhoda. Každý mě tam najde. A jsou lidé, před nimiž bych byla někdy ráda neviditelná. Většinou si s lidmi ráda povídám, zajímají mne oni i jejich příběhy, jsou pro mne nekonečnou inspirací. Existují však jedinci, kteří mne uvádějí do rozpaků. Ve svých vyprávěních si protiřečí, neuvádějí důležité okolnosti a jejich příběhy pak není možné pochopit. Ptají se mě na můj názor, ale přitom ho odmítnou hned, jak jej vyslovím. Připadám si hloupě a skutečně nevím, jak reagovat. Co je ovšem nejhorší – nevědí, kdy s povídáním přestat a jejich zásoby hrůzyplných historek o křivdách, zradách a nehodách všeho druhu jsou nekonečné. Vím už, že nesmím pokládat žádné doplňující otázky, protože by tok jejich řečí nikdy neskončil. Myslím si, že jim nemohu být nijak prospěšná, že je zhola zbytečné, aby mi to všechno povídali, ale oni si to zjevně nemyslí.
Dnes přišla jedna z těch paní, které dlouze hovoří, a spustila. Ztrácela jsem se v jejích příbězích, neznala jsem osoby, které v nich vystupovaly, a pokud jsem si dobře vzpomínala, posledně byly její názory přesně opačné než dnes. Snažila jsem se soucitně naslouchat a zároveň nic nehodnotit. Naštěstí dnes někam spěchala, a tak to netrvalo ani celou hodinu. Pak přišla ještě jedna dáma, ale jí jsem všechno rozuměla, nechtěla po mně žádná vyjádření, a dokonce si koupila pár knih. Mohla jsem si oddechnout, že to nebyl úplně ztracený čas. Pak jsem šla domů. Zabočila jsem za roh do klidné ulice v našem sousedství a na poslední chvíli jsem si všimla, že před svým domem na mne čeká další paní. Nebylo kam uhnout, viděla mne. Zatoužila jsem být pro tu chvíli neviditelná. Absolvovala jsem tedy rozhovor ještě i s touto dámou, odpověděla jsem jí v podstatě v chůzi na otázky, které mi pokládala a s úsměvem jí popřála hezký večer. Přešla jsem přes silnici, a to jsem neměla dělat. Přímo proti mně šla další povídavá paní, která bydlí někde v sousedství. Vedla si svého psíka a byla celá dychtivá po trošce toho přátelského hovoru.
„To přece nemůže být náhoda,“ spustila jsem v duchu směrem k Bohu, když jsme se s dámou rozloučily a já pokračovala domů. „Tohle ty po mně chceš?“ Cítila jsem, že kývá na souhlas. Jako by mi naznačoval, že když chci být jemu blíže, musím být blíže i lidem. Myslím, že taky naznačil něco o tom, že jsem už velká holka a mám dostatečnou kapacitu snést i lidi nepříjemné, obtížné nebo nesrozumitelné. On je snáší dobře.
pepež František: Růst lidskosti
Růst lidskosti
Všichni jsme povoláni k tomu, abychom společně rostli v lidskosti a jako lidé. Výzvou, která před námi stojí, je učinit kvalitativní skok, abychom dokázali žít v komplexní, multietnické, pluralitní, multináboženské a multikulturní společnosti. Je na nás, abychom si kladli otázky týkající se teoretického rozvoje a praktického využití těchto nových komunikačních a znalostních nástrojů. Jejich velké možnosti pro dobro jsou doprovázeny rizikem, že se vše změní v abstraktní výpočty, které redukují jednotlivce na data, myšlení na mechanický proces, zkušenost na izolované případy, dobro na zisk, a především popřením jedinečnosti každého jednotlivce a jeho historie. Skutečnost se rozpustí v záplavě statistických údajů.
Digitální revoluce nás může učinit svobodnějšími, ale rozhodně ne, pokud nás uvězní v modelech, kterým se dnes říká "komory ozvěny". V takových případech namísto zvýšení plurality informací riskujeme, že se ocitneme v bažině zmatku a budeme podléhat zájmům trhu nebo moci. Je nepřijatelné, aby využívání umělé inteligence vedlo ke skupinovému myšlení, ke shromažďování neověřených údajů, ke kolektivnímu redakčnímu zanedbávání odpovědnosti. Reprezentace skutečnosti ve "velkých datech", jakkoli může být pro strojové řízení funkční, znamená ve skutečnosti podstatnou ztrátu pravdivosti věcí; ztěžuje mezilidskou komunikaci a ohrožuje samotnou naši lidskost. Informace nelze oddělit od živých vztahů. Ty zahrnují tělo a vidění reálného světa; zahrnují korelaci nejen dat, ale i lidských zkušeností; vyžadují citlivost k tvářím a výrazům obličeje, soucit a sdílení.
Myslím na zpravodajství o válkách a na "paralelní válku", která je vedena prostřednictvím dezinformačních kampaní. Myslím také na všechny reportéry, kteří byli zraněni nebo zabiti při výkonu služby, aby nám umožnili vidět to, co sami viděli. Protože jen když se dotkneme utrpení dětí, žen a mužů, můžeme pochopit absurditu válek.
Využití umělé inteligence může pozitivně přispět v oblasti komunikace za předpokladu, že neodstraní úlohu žurnalistiky v místě, ale postaví se jí po boku. Pokud zvýší profesionalitu komunikace, a učiní každého žurnalistu odpovědnějším. Pokud zachová každému člověku roli subjektu s kritickou schopností komunikace jako takové.
Pavel Pechanec: Duha
papež František: Pro Ježíše jsme přátelé
Pro Ježíše jsme přátelé
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Nedělní evangelium nám vypráví o Ježíšových slovech apoštolům: "Už vás nenazývám služebníky, ale přáteli". Co to znamená?
V Bibli jsou Božími "služebníky" mimořádní lidé, kterým Bůh svěřuje důležité poslání, například Mojžíš, král David, prorok Eliáš až po Pannu Marii. Těmto lidem Bůh svěřuje své poklady. To vše však podle Ježíše nestačí k tomu, abychom řekli, kým pro něj jsme my; je třeba něčeho víc, aby bylo jasné, kým jsme pro Ježíše, něčeho většího, co přesahuje samotné statky a projekty. Je třeba přátelství.
Už jako děti se učíme, jak krásná je to zkušenost: přátelům dáváme své hračky a nejkrásnější dárky; když pak vyrosteme, jako dospívající, svěřujeme jim svá první tajemství; jako mladí lidé nabízíme věrnost; jako dospělí sdílíme spokojenost a starosti; jako staří lidé sdílíme vzpomínky, úvahy a mlčení dlouhých dnů. Boží slovo nám v knize Přísloví říká, že "vůně a kadidlo potěší srdce a rada přítele rozveselí duši". Zamysleme se na chvíli nad svými přáteli a přítelkyněmi a poděkujme za ně Hospodinu!
Přátelství není výsledkem vypočítavosti ani donucení: vzniká spontánně, když v druhém rozpoznáme něco ze sebe. A je-li pravé, je přátelství tak silné, že neselže ani tváří v tvář zradě. "Přítel vždy miluje", říká Kniha přísloví, přítel vždy miluje, jak nám ukazuje Ježíš, když Jidášovi, který ho zradil polibkem, říká: "Příteli, proč jsi tady?". Pravý přítel tě neopustí, ani když uděláš chybu: opraví tě, může tě pokárat, ale odpustí ti a neopustí tě.
A dnes nám Ježíš v evangeliu říká, že pro něj jsme právě takoví, totiž přátelé: drazí lidé nad všechny zásluhy a očekávání, ke kterým vztahuje ruku a nabízí jim svou lásku, nabízí jim svou milost, své slovo; s nimiž - s námi, svými přáteli - sdílí to, co je mu nejdražší, všechno, co slyšel od Otce. Dokonce až do té míry, že se pro nás stává zranitelným, že se nám bez obrany a přetvářky vydává do rukou, protože nás miluje, Kristus nás miluje jako přítel, chce nás takové; chce naše dobro a chce, abychom se podíleli na jeho dobru.
Ptejme se tedy sami sebe: Jakou tvář má Bůh pro mě? Tvář přítele, nebo cizího? Cítím se jím milován jako blízký člověk? A jakou Ježíšovu tvář dosvědčuji druhým, zejména těm, kteří jednají špatně a potřebují odpuštění?
Kéž nám Maria pomůže růst v přátelství s jejím Synem a šířit ho kolem sebe.
Přeložila česká redakce vatikánských médií, krátil Martin Holík
https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2024-05/regina-5-5-24.html
Hana Pinknerová: Je třeba přikládat
Do kamen se samozřejmě musí přikládat, pokud chceme, aby nám bylo teplo. Přikládat pod kotel manželského ohně je ještě důležitější. Manželství není perpetuum mobile, záležitost, která by tu jednou provždy měla být a fungovat. Manželství je náročný organismus, který vyžaduje práci a péči. Pokud bychom je přirovnali k ohni, pak je třeba říci, že musíme pravidelně přikládat.
Musíme se dohodnout, co bychom spolu mohli podnikat. Je moc důležité vymýšlet, kam spolu jít, co společně číst, jakou aktivitu bychom mohli pravidelně zařazovat do svých časových rozvrhů. Jsem si jistá, že nejsme jediný manželský pár, který by dokázala pěkně klidně žít nikoli spolu ale vedle sebe. Každý zvlášť bychom se velmi dobře zabavili svou prací a svými zálibami. Na provozu domácnosti bychom se už nějak shodli. Jinak bychom spolu vlastně neměli nic společného, což by byla škoda. Všimla jsem si na manželském soužití některých našich vrstevníků, že to přesně takhle mají. Mně to ale nestačí.
Loni k Vánocům jsem svému manželovi věnovala dva páry chodeckých holí. Jeden pro něj, jeden pro mne. Myslím, že se mi už dlouho nepodařilo dát mu něco, z čeho by měl větší radost. Velmi dobře pochopil, co jsem tím chtěla říct. Rádi se spolu procházíme, ale s holemi naše vycházky dostaly ještě další rozměr. Já jsem od něj dostala takový plastový náramek s čipem, který znamená předplatné použitelné na bruslení a do bazénu. Taky jsem se zaradovala, protože to byl jasný důkaz, že se mnou chce být. Jasně, že mi to lichotí. Jasně, že mě těší, když si pořád máme o čem povídat. Automatické to ovšem není. Čteme stejné knihy a diskutujeme o nich, posloucháme stejnou hudbu a rozebíráme, co se komu líbí, přeposíláme si politické analýzy a pořád spolu někam chodíme. No jo, my jsme spolu nepřestali chodit. To je druh přikládání na oheň, řekla bych.
Jaroslav Filka: O modlitbě za pronásledované křesťany
Dnešní den patří modlitbě za pronásledované křesťany, pro tento den připravil Myšlenku na den Jaroslav Filka.
Lothar Zenetti: Oheň
Autorem dnešní Myšlenky na den je německý katolický teolog a spisovatel Lothar Zenetti.
Daniel Ženatý
Na Ukrajinu můžeme cestovat jako do svobodné země. Potřebujeme k tomu pas. Jednak ho musíme doma najít, a pak musí být platný. Víc nepotřebujeme.Pas má uvedenu platnost do konkrétního data. Je to zvláštní situace. Sice víme, do kdy pas platí, ale nevíme, jak to v té době vypadat se zeměmi, které chceme navštívit nyní. I o tom je myšlenka pro každého.
Hana Pinknerová: Byl první máj, byl lásky čas
Je to strašný kýč, když spolu dva lidi začnou chodit v tohle zprofanované datum. Horší by to mohlo být snad jen na Valentýna! Takový pár je navždy odsouzen slavit své výročí v záplavě dalších párů, srdíček a holubiček, vyznávat si lásku právě v tento den, kdy to dělají všichni. Pro někoho to znamená téměř zákaz všech oslav.
Zejména muži jsou velmi citliví na data, v nichž se něco má dělat. Mnohokrát jsem slyšela, jak protestují, že akorát na toho Valentýna, prvního máje, MDŽ, na Svátek matek nebo si dosaďte datum, které vás napadne, nebude nosit kytky, ani čokoládu, nevezme ji na večeři ani do cukrárny, nebude nyvě hledět do očí své milované a vyznávat jí vděčně lásku. Ne a ne. Udělá to kdykoli jindy, jen ne dnes, protože by to nebylo spontánní. Protože by to bylo na příkaz. Protože se to čeká. Jejich svobodná mysl by to nesnesla.
Nic proti spontánnosti, je hezké dostávat květiny nebo bonboniéry jen tak. Je to moc hezké. Ale přiznejme si, ono se to vlastně neděje. Nevím, proč nějaké datum vzbuzuje takový odpor. Nejde mi na rozum, jaký je v tom rozdíl dát dárek 14. února, 1. května nebo 14. listopadu. Jak se cítí taková žena, která předem ví, že nic nedostane? Ani v to přesné datum a ani jindy. „Prostě ten můj chlap na to není,“ řekne si, zhluboka se nadechne a půjde si koupit kytku sama. Pak bude nevyhnutně vystavena pokušení závisti, určitého pocitu odmítnutí a některá možná zatlačí i slzu.
Jsou mezi námi ovšem i ženy tak statečné, že se nedají zastrašit žádnými řečmi svých manželů a pořídí dárek ony jemu. Jejich svobodná mysl by nesnesla, aby jim někdo diktoval, že dárek nesmějí dát.
Do které skupiny patříte vy?
(A ano, my jsme s manželem spolu začali chodit 1. 5. 1981.)
František na Benátském bienále umění
František na Benátském bienále umění
Velmi jsem si přál přijet na Bienále umění v Benátkách na reciproční návštěvu, jak je dobrým zvykem mezi přáteli. V červnu loňského roku jsem rád přivítal v Sixtinské kapli početnou skupinu umělců. Nyní přicházím „k vám domů“, abych se s vámi osobně setkal, cítil se vám ještě blíže a tímto způsobem vám poděkoval za to, čím jste a co děláte. A zároveň bych odtud rád všem vzkázal toto: svět potřebuje umělce. Svědčí o tom množství lidí všech věkových kategorií, kteří navštěvují umělecká místa a akce.
Cítím se doma. A myslím si, že to vlastně platí pro každého člověka, protože umění má podle všeho status „útočištného města“, tj. místa těch, kteří se nepodřizují režimu násilí a diskriminace, ale vytvářejí formy lidské sounáležitosti schopné rozpoznat, začlenit, chránit, obejmout každého.
Útočištná města jsou biblickou institucí, jak uvádí kniha Deuteronomium, ta zabraňují prolévání nevinné krve, mírní slepou touhu po pomstě, zaručuje ochranu lidských práv a hledá formy smíření. Kéž by se různé umělecké postupy dokázaly všude etablovat jako jakási síť útočištných měst, která by pomáhala zbavovat svět prázdných kontrastů, jež se snaží uchvátit moc skrze rasismus, xenofobii, nerovnost, ekologickou nerovnováhu a aporofobii, tento strašlivý neologismus znamenající „strach z chudých“. Za vším se skrývá odmítání druhého. Prosím vás, kolegové umělci, představte si města, která na mapě nejsou: města, kde žádný člověk není cizincem.
Název tohoto pavilonu zní „Na vlastní oči“. Všichni potřebujeme, aby se na nás někdo díval a abychom se odvážili podívat se na sebe. V tom je Ježíš věčným Mistrem: dívá se na každého s láskou, která nesoudí, ale umí být nablízku a povzbudit. Umění nás k takovému pohledu vychovává. Umělci jsou ve světě, ale jsou povoláni ho přesahovat. Dnes je více než kdy jindy naléhavé, aby uměli jasně odlišit umění od trhu. Trh sice propaguje a kanonizuje, ale vždy existuje riziko, že „vysává“ kreativitu, krade nevinnost a nakonec chladně nařizuje, co dělat.
Milí, připomínám otázku, kterou Ježíš adresoval zástupům ohledně Jana Křtitele: „Co jste vyšli vidět na poušť? Třtinu třepotající se ve větru? Na co jste tedy vyšli, abyste se podívali?“. Uchovejme si tuto otázku v srdci. Pobízí nás k budoucnosti.
Děkuji vám! Nesu vás v modlitbě. I vy se za mě, prosím, modlete. Děkuji vám.
https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2024-04/angelus-28-4-24.html
Kateřina Sienská: Chvála chudoby
Myšlenku na den dnes vybíráme z knihy sv. Kateřiny Sienské "Dialog s Boží prozřetelností".
Kateřina Sienská: Duše naroubované na vinný keř
Myšlenku na den dnes vybíráme z knihy sv. Kateřiny Sienské "Dialog s Boží prozřetelností".
Tamara Suchánková: Návrat marnotratné dcery
Osobní svědectví katechetky Tamary Suchánkové.
Marek Orko Vácha: Pět chlebů a dvě ryby
Marek Orko Vácha se zamýšlí nad stvořením člověka, nad tím, co znamená Adam ale i nad krásou lidskosti v celé její ubohosti.
Petr Hurych: Tchýně
Zamyšlení nad evangeliem o uzdravení Petrovy tchýně, o tchýních obecně i o tom, jak je mnohdy těžké milovat své nepřátele.
papež František: Naše hodnota nezávisí na úspěchu, ale na kráse v Božích očích
Zamyšlení pochází z nedělní promluvy papeže Františka. Redakčně jej upravil a pro Radio Proglas načetl Martin Holík.
Hana Pinknerová: Už se nepotkáváme
Každodenní setkání. Vážíme si jich a nebo je bereme jako samozřejmost? Poslechněte si zamyšlení Hany Pinknerové.
Libor Všetula: Dobrý pastýř
Zamyšlení pro dnešní neděli připravil salesián Libor Všetula.
Saša Jacobea: O krabicích a dalších věcech
Saša Jacobea farářka Českobratrské církve evangelické si připravila dnešní Myšlenku na den.
Tamara Suchánková: Boží surfistka
O dobrodružství s Bohem ve svém životě se zamýšlí Tamara Suchánková.
Daniel Ženatý: Něco z roku 1979
Některé změny v našem životě se dějí zvolna. Tak zvolna, že si na ně zvykneme, a pak si ani nejsme vědomi toho, že to kdysi bylo úplně jinak. Nám to dojde ve chvílích, kdy třeba otevřeme složku starých dokumentů. A vzpomínáme. Jak byly mnohé věci úplně jinak. A jsme vděční za to, jak to je dnes.
Jan Berka: Být zapáleným křesťanem
Poslechněte si zamyšlení kněze Jana Berky.
Hana Pinknerová: Společný otčenáš
Modlitba ve společenství - to je síla, co? Nad tím, jakou radost při společné modlitbě zažívá svědčí Hana Pinknerová.
Antonín Žolnerčík: Jsme jako ti emauzští učedníci?
Jak reagují na prapodivné setkání během cesty učedníci putující do Emauz? A co si z tohoto jejich setkání můžeme odnést my? Nad tím se zamýšlí redaktor ostravského studia Antonín Žolnerčík.
Raniero Cantalamessa: Slzy radosti
Autorem dnešní Myšlenky na den je kapucín Raniero Cantalamessa a je citována z knihy Osm kroků ke štěstí.
Hana Pinknerová: Ráda se modlím u řeky
Zamyšlení o vodě, řekách i potocích pro Radio Proglas připravila Hana Pinknerová.
Martin Holík: Potrat nikdy nebude základním právem
Potrat nikdy nebude základním právem Komise biskupských konferencí Evropské unie Comece zveřejňuje sdělení před dnešním hlasováním o zařazení práva na potrat do Charty, čili Listiny základních práv EU. Toto sdělení pro Radio Proglas upravil a načetl
Karel Skočovský: Hybatelka dějin
O úklidu v kostele i jeruzalémském chrámu se zamýšlí Karel Skočnovský.
papež František: Důvěřujme zmrtvýchvstalému Kristu
Zamyšlení z nedělní promluvy papeže Františka, která zazněla na neděli Božího milosrdenství. Pro Radio Proglas upravil a načetl Martin Holík.
Hana Pinknerová: Anonymní Bůh
Překvapuje vás Bůh? Vnímáte ve svém životě jeho přítomnost jen ve velkých věcech a nebo i v maličkostech? Poslechněte si zamyšlení Hany Pinknerové.
Petr Vrbacký: Milosrdenství je srozumitelný jazyk
Zamyšlení P. Petra Vrbackého na motivy Deníčku sv. Faustyny Kowalské.
Bernard z Clairvaux: O Velikonocích a ženách
Dnešní Myšlenku na den vybíráme z knihy "Kázání pro dobu postní a velikonoční" Bernarda z Clairvaux. Vydalo nakladatelství Krystal OP v Praze roku 2019.
Martin Holík: Pilátova žena
Zamyšlení o Pilátově ženě, o velikonoční radosti i touze vykonat velké věci se zamýšlí Martin Holík.
Daniel Ženatý: Naděje v akci
Zpráva o Kristově vzkříšení vlévá naději do celého stvoření. Po naději toužíme i v roce 2024. Potřebujeme ji! Někdy se nám ovšem zdá, že by mohla účinkovat svižněji. Co s tím? Můžeme se s tím nějak vyrovnat?
Pavel Posád: Velikonoce v srdci
Mohlo by se zdát, že je jednodušší se s Kristem radovat, než s ním trpět. Ale opak je pro mnohé pravdou. Více nad tímto uvažuje světící biskup českobudějovické diecéze Pavel Posád.
Hana Pinknerová: Nevolám Ho. On tu je
Každý máme představu o tom, jak by měla vypadat Boží přítomnost v našich životech. O tom, ale i o radosti v maličkostech se zamýšlí Hana Pinknerová.
Plnohodnotná pomocnice muže
Žena - plnohodnotná pomocnice muže - není to protimluv? Nad tímto se zamýšlí Jan Hanák.
Jan Hanák: Pouť
"Bůh je láska. A lásku nelze poznat jinak, než tím, že do ní vstoupím, půjdu s ní a každodenně tuto svou volbu obnovím." Nejen o tom, že i takto můžeme pojmout svoji životní pouť, uvažuje Jan Hanák v Myšlence na den.
Jan Hanák: Infekce? Inspirace?
Často máme tendence vyhodnocovat různé události, jednání lidí či jejich motivace spíše negativně. Ale právě toto vnímání vede k tomu, že následně sami šíříme temné vize dál jako infekci. Jak hledat i v temných chvílích radost? Nad tím uvažuje Jan Hanák v Myšlence na den.
Jan Hanák: Strach
Strach, jako negativní emoce, nás může velmi lehce svázat a tím i zmást naši svobodnou vůli. Jak proti němu bojovat? O tom uvažuje v Myšlence na den Jan Hanák.
Tamara Suchánková: Getsemanská zahrada srdce
Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz **********
Zamyšlení na Zelený čtvrtek si připravila katechetka Tamara Suchánková.
Petr Hurych: Škaredá středa
Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz ******** Podle koho se jmenuje škaredá středa? Víte? A jak nás může tento den inspirovat? Poslechněte si zamyšlení Petra Hurycha.
papež František: František se modlí za oběti terorismu a válek
Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz
***************************
Myšlenka na den je tvořena zkrácenou promluvou papeže Františka před nedělní polední modlitbou Anděl Páně na Svatopetrském náměstí.
Richard Rohr: Vyznání
Myšlenku na den vybíráme z knihy Richarda Rohra "Radikální milost"
**********
Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz
Jindřich Šrajer: Květná neděle
Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz
**********
Co nám nabízí Květná neděle? Do čeho nás vtahuje? Brána do svatého týdne je různě ve světě pojímána odlišně, všude se ale line společné: Hosana! Zamyšlení pro Květnou neděli připravil salesián Jindřich Šrajer.
Hana Pinknerová: Povinná setkání
S některými lidmi se setkáváme rádi, setkání nás těší a naplňuje. Jiná setkání jsou povinná a takovou radost nám nepůsobí. Co kdybychom v nich ale tu radost začali hledat?
Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz
olomoucko-brněnský pravoslavný arcibiskup Simeon: Mít se rádi
V 98 letech odešel ve středu 19. března k Pánu přední muž tuzemského pravoslaví, vladyka Simeon – arcibiskup olomoucko-brněnský, teolog a učitel, překladatel a spisovatel. Zasloužil se o český ekumenický překlad Bible, pracoval na něm spolu s dalšími už od konce 60. let. Myšlenku na den vytvořil pro Proglas pro 19. únor 2006. Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz